Nohy z dvouhodinového skákání přestávají bolet, ztuhlý krk z házení hlavou už taky povolil, hlasivky se vracejí do normálu, v uších nehučí...dostal jsem se z koncertového šílenství, které po čtyřech letech rozbalila na Slezském stadioně v Katowickém Chorzowě nikdo menší než samotná METALLICA. Letos jsme již byli prozíravější a vyrazili až kolem třetí hodiny odpoledne, abychom před půl pátou hledali parkovací místo nedaleko stadionu. Nutno říct, že parkovací louka z roku 2004 se nekonala, stojí místo ní Carrefour, jehož parkoviště bylo k prasknutí pln0. Nakonec jsme to zapíchli mezi stromy podél cesty. Většinu věcí jsme nechali v autě a vzali jen to potřebné - doklady, bundu, pár zlotých a pití... Bohužel se konala stejná situace jako minule, jídlo a pití (ani vodu, ani plechovku Red Bullu, prostě nic) dovnitř nesmí, takže jsme si aktérsky naplnili břicha přímo před bránou, se securiťáky to ale ani nehlo . Prošli jsme branou, pak zátarasy a hurá, jsme uvnitř. Co teď? Dáme párek...5 zlotých.

A ještě vodu...4 zloté za půl litru BEZ VÍČKA - takže do kapsy si to nedáš, buď to vypiješ nebo vyliješ nebo to držíš jak mamlas...nebo si najdeš na zemi víčko . Řádně najezeni jsme prošli tunelem na hlavní plochu, kde už dobré dva tisíce lidí "kempovalo", takže jsme se začali prodírat a přeskakovat jednotlivé ležíci těla až k vysněnému místu - ne úplně u pódia, kde obvykle bývá největší blázinec, ale taky ne moc daleko. A započalo čekání...plocha se plnila, tribuny zely zatím takřka prázdnotou. Něco málo po sedmé se na pódium vřítila kapela Mnemic a někteří diváci propadli tranzu, ve kterém začali poskakovat jak opice a žduchat se navzájem..celkem nebezpečné se k nim připlést a riskovat pár ran do držky. Po necelé hodince Mnemic odcházejí, malá pauza na výměnu nástrojů a už se valí Machine Head. Musím říct, že ani Mnemic ani MH nejsou zrovna my cup of tea. Místo zpěvu řev, šílené kytarové kreace a zběsilé bubnování, kdy vám každý song přijde takřka identický...některé to asi nastartovalo, mne spíš znudilo a prodloužilo tak čekání. Vše ale musí jednou skončit a po hodině odchází i Machine Head, aby je po pár sekundách vystřídaly dvě desítky techniků a kulisáků, kteří již vše připravovali pro hvězdu večera. Mezitím se bavíme, v kolik asi začnou, jak dlouho budou hrát a jak bude vypadat setlist...prozradím, že jsme se v dost věcech mýlili. Čekali jsme opět zhruba dvouhodinový nářez, několikaminutovou pauzu a zhruba 15minutový přídavek, setlist sestaven z největších pecek, proložený dvěma kousky z posledního alba St. Anger a aspoň dvěma songy z připravovaného alba...ale nepředbíhejme.
Sešeřilo se, jsou asi dvě minuty po deváté a z reprobeden se začne linout klasika v podobě Ecstasy of Gold od Enia Morriconeho,
během které se James, Lars, Kirk a Rob objevili na pódiu a bez jakékoli pauzy ihned spustili Creeping Death. Najednou se zvedla vlna a my se posunuli asi o pět metrů vzad. Bohužel se už vlna nevrátila a tak jsme se zasekli někde mezi přerostlými metalisty, takže z výhledu na pódium zůstal v rozumných mezích jen výhled na obrazovky. Přichází další kousek za výrazné podpory publika...Hey hey hey hey...For Whom the Bell Tolls. Upřímně, mnohým může připadat, že první dva songy bojuje v davu o život, místo aby si to užíval, ale když se najednou rozeskáče 20tisíc lidí, je to k neudržení a musíte se prostě držet na nohou a nechat se vést . Před Ride the Lightning přichází první Jamesův proslov, dav šílí. Otáčím se pohledem na tribuny, které jsou snad do posledního místa plné. Konečně se tak nějak vzpamatovávám z první extáze a už je tu Harvester of Sorrow. Dav si dává zřejmě zpívací pauzu a já si mohu vychutnat zvukovou stránku koncertu v celé své kráse. Zvuk je hutnější, basy výraznější a hlavně - Jamesův hlas doznal změn. Je čistší, vyzrálý a ani při posledních písních neztrácí na kondici, musím uznat, že na sobě Hetfield za ty 4 roky kvalitně zapracoval. Na druhou stranu ale zase byla méně slyšet Hammetova kytara, takže jeho sólíčka nebyla až tak řezavá jako jindy. Samozřejmě každému vyhovuje něco jiného, já byl spokojený. Pak přišlo první zklidnění v podobě The Unforgiven, který vzápětí střídá ...And Justice for All, pak startuje další metalová smršť v podobě Devil's Dance a Disposable Heroes. Nutno dodat, že James už neběhal ze spodní části pódia na tu horní tak často, Kirk se taky většinu času držel své strany, nejvíce toho nachodil asi Robert (že by to bylo tím, že je nejmladší? ), který neopomněl občas vystřihnout svou kačeří chůzi. Chlapci zestárli, nejpatrnější to je na Jamesově tváři, nícméně z dynamiky koncertu to na ničem neubralo, spíš naopak, vypracovaný a takřka dokonalý Jamesův hlas tento koncert posunul zase o stupeň výš. Další zklidnění v podobě Welcome Home (Sanitarium),
po kterém opět pár slov následovaných Master of Puppets a Whiplash. Čas nevnímáte, davové šílenství to nedovoluje. Konečně je dostatečná tma, první tóny a všem je to jasné...Nothing Else Matters, zapalovače a mobily svítí ve tmě a dav se houpe ze strany na stranu a zpívá... Sad But True, kratičká pauza a pár slov, zvuk střelby, rány a první tóny One. Další extáze a přichází Enter Sandman. Konec. Vše potemní a dav skanduje Metallica, Metallica, Metallica....nenechají se dlouho přemlouvat, James dojemně komentuje obrovský transparent v první řadě, kde na dlouhé polské vlajce je napsáno " We are for you METALLICA you are for us", James slibuje, že za rok budou zpátky s novým albem. Last Caress, So what? So fucking what? A Seek and Destroy takřka vymodlený, ještě fotky, pozdrav, rozházet paličky a trsátka... Konec, pódium pohaslo, rozsvítily se stadionová světla, dav ale skanduje dál Metallica, Metallica, Metallica...marně. Po dvou hodinách je konec a dav se odebírá k odchodu. Celkový dojem? Kdyby James neslíbil, že za rok budou zpátky (a tudíž zahrajou novinky a snad i něco ze St. Anger), byl bych mírně zklamaný. Jednou desku St. Anger vydali, tak proč se za ni stydět? Mě osobně se líbí většina songů. Ale jinak jsem byl zcela pozitivně vyřízený, Robova basa a Hetfieldův vypracovaný hlas byla vynikající satisfakce. Takže za rok: CYA Again...
A mimochodem, Praho, máš se nač těšit!

Foto: Adam Jędrysik / jedrysik.com


Setlist:
The Ecstasy of Gold
Creeping Death
For Whom The Bell Tolls
Ride The Lightning
Harvester Of Sorrow
The Unforgiven
...And Justice For All
Devil's Dance
Disposable Heroes
Welcome Home (Sanitarium)
Master Of Puppets
Whiplash
Nothing Else Matters
Sad But True
One
Enter Sandman
---------------------
Last Caress
So What
Seek and Destroy